Želnavský smyk, někdy též Novopecký smyk podle osady Nová Pec, je vodní dílo zbudované na Šumavě v jihozápadní části České republiky. Stavba spojuje Schwarzenberský plavební kanál s řekou Vltavou. Dílo začíná na severním úbočí vrchu Smrčina (1338 m n. m.), kde se v místě zvaném Klápa odděluje od plavebního kanálu.[1] V minulosti se zde nacházelo překladiště kanálem plaveného dřeva.[2] Smyk z Klápy pokračuje severovýchodním směrem až po 3,5 kilometrech končí spojením s Vltavou. Na jeho trase se nachází pouze dlouhé přímé úseky a mírné zatáčky, takže kanálem mohly plout i kompletní kmeny stromů. Vltavou se pak následně transportovaly až do Prahy.[1]
Historie
K vybudování smyku vedla situace z roku 1891, kdy se přestalo Schwarzenberským plavebním kanálem dopravovat dřevo do Vídně,[3] protože o ně neměli tamní obyvatelé zájem.[4] Dalším odbytištěm na Šumavě vytěženého dřeva se tedy mohla stát Praha, a proto se začalo se stavbou smyku, jež byla po pěti letech dokončena.[3] Jeho význam se zvýšil na konci devatenáctého století, kdy byla Želnava napojena na železniční trať vedoucí sem z Kájova. Po ní bylo možné dřevo transportovat do Prahy. Po napuštění přehradní nádrže Lipno ale bylo překladiště doplaveného materiálu na železniční vozy zatopeno a muselo tak být postaveno nové nad obcí Nová Pec. To fungovalo do roku 1961,[3] kdy se s plavením dřeva po Schwarzenberském kanálu skončilo.[5]
V roce 2018 rozhodly Vojenské lesy a statky ČR, jimž patří většina pozemků na trase smyku,[3] o zahájení rekonstrukce vodního díla, které mělo probíhat do roku 2021.[1] Náklady na opravy byly plánovány ve výši 88 milionů korun a podílely se na nich dotační prostředky z fondu INTERREG V-A. Nejdražší položkou byly kamenné desky,[3] z tak zvané plöckensteinské žuly pocházející z rakouského lomu,[6] které tvoří obložení Želnavského smyku a které chyběly na přibližně kilometrovém úseku. Pracovníci památkové ochrany rozhodli, že se musí nahradit původním místním kamenem vyznačujícím se charakteristickou barvou a hrubozrnností.[3]
Po tříleté rekonstrukci byla památka zprovozněna na jaře 2022.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c KYSELOVÁ, Zuzana. Schwarzenberský kanál postupně dostává původní podobu. Strakonický Deník [online]. 2018-09-23 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online.
- ↑ HOMOLOVÁ, Marie. Příběhy české a moravské krajiny. 1. vyd. Praha: Beta-Dobrovský, 2005. 220 s. ISBN 80-7306-221-6. Kapitola Podél ztichlého Švarcenberského kanálu, s. 75.
- ↑ a b c d e f VODIČKA, Matěj. Díky Želnavskému smyku se plavilo dřevo až do Prahy. Technickou památku teď opraví [online]. České Budějovice: Český rozhlas, 2018-10-21 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online.
- ↑ Z historie plavby dříví [online]. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce [cit. 2019-04-12]. Dostupné online.
- ↑ 101 výletů s dětmi: poslední šumavský medvěd a Schwarzenberský kanál. Lidovky.cz [online]. 2015-06-24 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
- ↑ Obnovují Želnavský smyk na Šumavě. Fotografie Petr Lundák. MLADÁ FRONTA DNES: Jižní Čechy. 2020-06-04, s. 13.
- ↑ ŠPIČKOVÁ, Petra. Želnavským smykem se opět plavilo dříví. Šumavská památka prošla rekonstrukcí. Česká televize [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Želnavský smyk na Wikimedia Commons - NĚMCOVÁ, Barbora. Jak se ze Šumavy plavilo dřevo? Technická památka Želnavský smyk se dočká obnovy za více než 40 milionů korun [online]. Praha: Seznam, 2018-08-07 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online.
