V místě je možné navštívit několik těžebních polí s jímacími studnami; vodu však v místě není možné ochutnat nebo odebírat pro vlastní potřebu.[1]
Historie
Minerálka byla objevena náhodně na konci 19. století. Stáčena do lahví je od roku 1896, tehdy ještě v rámci obce Šaratice. Vody obdobného složení se začaly jímat a lahvovat i v okolních obcích pod názvy Otnica, Moravia nebo Šternovka. Po roce 1948 došlo ke sjednocení výroby pod názvem Šaratica.[1]
Těžba a technologie výroby
Produkce po druhé světové válce dosahovala 930 m³ za rok, postupně se zvyšovala až v roce 1962 dosáhla 2560 m³.[1] V polovině 20. století se k výrobě používalo tzv. gradačních věží (lidově zvaných sušárna vody). Voda vyčerpaná ze studní se čerpala na dřevěné konstrukce pokryté skleněnými deskami, po kterých stékala dolů. Během tohoto procesu se voda odpařovala a minerální roztok se koncentroval. Takto získané koncentráty (případně samotné soli) se míchaly s čistou vodou pro dosažení roztoku žádané koncentrace, který se plnil do lahví.[2]
V současnosti se požadované koncentrace dosahuje mísením vody z různých studní doplněným řízeným odparem s nuceným prouděním vzduchu, kde se díky použití mikrobiálních filtrů a UV záření snáze zabrání kontaminaci, než v případě gradačních věží.[2]
Rok
Objem těžby
1949
980 m³
1962
2560 m³
1976
1620 m³
1983
1680 m³
1998
1120 m³
1999
980 m³
2001
800 m³
2004
616 m³
2005
535 m³
2006
418 m³
2007
441 m³
2008
304 m³
Jako zdrojů je využíváno těžebních polí Kalužiny (Šaratice), Újezd u Brna, Nesvačilka, Luže (Nesvačilka), Těšany. V současnosti se čerpá na polích Kalužiny (Šaratice) a Újezd u Brna, přičemž využití první lokality roste na úkor lokality druhé.[2]
Šaratica vzniká v relativně malých hloubkách, studny dosahují hloubky 6–13 metrů. V současnosti jich je celkem 249, ale využívá se jen část. To jak z důvodu poptávky (těžební limity 1800 m³ nejsou omezující), tak z důvodu postupného vyloužení sedimentů v okolí studní, jejichž voda již nedosahuje požadované koncentrace.[1][2]
Složení
V této velmi silně mineralizované vodě převládají síranové anionty a hořečnaté kationty, které mají vliv na lidské trávení. S tím souvisel i dřívější reklamní slogan:
Vlivem postupného vyluhování podloží i proměn výrobního postupu se časem mění i úroveň celkové mineralizace.[1][2] Norma ČSN 86 8000 z roku 1965 vyžadovala celkovou mineralizaci hotové Šaratice 26 000 mg/l – získávání tak koncentrovaného roztoku ale bylo značně problematické. Dnes je úroveň mineralizace stanovena na 12 264 mg/l.[2] Následující tabulka udává složení lahvované minerální vody:[2]
[mg/l]
Celková miner.
Na+
K+
Mg2+
Ca2+
SO42−
1964
25 030
4588
59,9
2010
199
17 328
1994
15 164
2466
35,7
1257
361
10 287
1997
12 264
2203
26,3
944
220
8141
2002
12 387
2060
26,9
1036
200
8365
2004
13 293
2149
35,6
1055
270
9062
2005
13 517
2218
37,9
1036
255
9282
2006
14 660
2292
45,6
1307
262
10 002
2007
12 785
2117
29,0
861
268
8383
Mineralizace vody ve studních je závislá na konkrétní lokalitě, srážkovém úhrnu i vyloužení podloží. Rozdíly ilustruje následující přehled z roku 1984:[2]
↑ abcdefJANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN978-80-200-1841-0.
↑ abcdefghiOUJEZDSKÝ, Michal. Šaratice – významný zdroj minerální vody. Brno: Masarykova Univerzita, 2009. 58 s. Dostupné online. Kapitola 5.2.3 Chemické analýzy výsledného produktu, s. 34.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šaratica na Wikimedia Commons