Šťavelan železitý je organická sloučenina a železitá sůl kyseliny šťavelové. Bezvodá sůl je světle žlutá, může ale vytvářet několik různých hydrátů, například hexahydrát (Fe2(C2O4)3·6H2O), které jsou zelené.
Struktura
Tetrahydrát
Krystalová struktura tetrahydrátu (Fe2(C2O4)3·4H2O) byla určena v roce 2015. Sloučenina obsahuje triklinickoujednotkovou buňku tvořenou dvojicí atomů železa. Každý atom železa je navázán na kyslíkové atomy tří šťavelanových iontů a jedné molekuly vody za vzniku oktaedrické geometrie. Dva šťavelanové ionty, ležící v navzájem přibližně kolmých rovinách, jsou tetradentátní a propojují atomy železa do střídavých řetězců. Třetí šťavelan je bidentátní a spojuje atomy železa ze sousedních řetězců. Polovina molekul vody se nachází mezi těmito řetězci a není vázaná. Mössbauerovo spektrum Fe2(C2O4)3·4H2O ukazuje u železa izomerní posun 0,38 mm/s a kvadrupólové rozštěpení o hodnotě 0,40 mm/s, což naznačuje, že jde o vysokospinový oktaedrický komplex.[2]
Použití
V zubním lékařství
Podobně jako mnoho dalších šťavelanů byl šťavelan železitý zkoumán ohledně možného využití při krátkodobé léčbě citlivosti zubů.[3] Přidává se do některých zubních past, jeho účinnost je ale sporná.[4]
Fotografie
Šťavelan železitý se používá jako vrstva citlivá na světlo ve fotografické technice nazývané kallitypie.
Elektrické články
Tetrahydrát šťavelanu železitého je možné použít jako materiál na kladné elektrody lithium-železných článků. Průměrný dosahovaný potenciál je 3,35 V a kapacita činí 98 mAh/g.[2]
↑ abHania Ahouari, Gwenaëlle Rousse, Juan Rodríguez-Carvajal, Moulay-Tahar Sougrati, Matthieu Saubanère, Matthieu Courty, Nadir Recham, Jean-Marie Tarascon. Unraveling the Structure of Iron(III) Oxalate Tetrahydrate and Its Reversible Li Insertion Capability. Chemistry of Materials. 2015, s. 1631–1639. DOI10.1021/cm5043149.
↑D. G. Gillam; H. N. Newman; E. S. Davies; J. S. Bulman; E. S. Troullos; F. A. Curro. Clinical evaluation of ferric oxalate in relieving dentine hypersensitivity. Journal of Oral Rehabilitation. 2004, s. 245–250. DOI10.1046/j.0305-182X.2003.01230.x. PMID15025657.
↑J. Cunha-Cruz; J. R. Stout; L. J. Heaton; J. C. Wataha. Dentin Hypersensitivity and Oxalates: a Systematic Review. Journal of Dental Research. 2010-12-29, s. 304–310. DOI10.1177/0022034510389179. PMID21191127.