Řednice (německy Rednitz) je zaniklá vesnice ve vojenském újezdu Hradiště v okrese Karlovy Vary. Stála v Doupovských horách jedenáct kilometrů jihozápadně od Radonic v nadmořské výšce okolo 655 metrů.[1]
Název
Název vesnice je odvozen z osobního jména Raden ve významu ves lidí Radnových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Rednicze (1546), Rednitz (1563), Ranicze (1591), Radnicz (1623), Redtnitz (1631), Rednitz (1785 a 1847), Rednice a Rednitz (1584) nebo Rednitz a omylem Řednice (1923).[2]
Historie
První písemná zmínka o vesnici je z roku 1546, ale německojazyčná regionální vlastivědná literatura uvádí také rok 1460. Počátky vesnice jsou údajně spojeny s tepelským klášterem, ale před polovinou šestnáctého století už patřila k doupovskému panství. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly žilo 21 sedláků a čtyři chalupníci. Jeden ze sedláků se živil jako vozka, a tři chalupníci pracovali jako šindelář, tesař a hospodský. Hlavním zdrojem obživy však byl zejména chov dobytka, výroba příze a zpracování vrchnostenského dřeva.[3]
Děti původně docházely do školy v Doupově, ale roku 1829 byla ve vsi otevřena jednotřídní škola. Zásobování dvou statků vodou zajišťoval už od osmnáctého století vodovod, ale v roce 1908 byl postaven nový, který sloužil celé Řednici. K elektrické rozvodné síti byla vesnice připojena roku 1921 a o šest let později zde byla zřízena první telefonní linka a ve stejném roce začala pracovat parní mlékárna. Mezi první a druhou světovou válkou ve vsi fungovaly tři hostince, dvě řeznictví a dva obchody s potravinami. Polnosti 26 větších usedlostí měřily do třiceti hektarů, zatímco dalších třicet statků obhospodařovávalo pozemky s výměrou pět až dvanáct hektarů.[3]
V roce 1932 byla škola rozšířena na dvojtřídní. K životu ve vsi patřila také spolková činnost. Fungoval zde sbor dobrovolných hasičů, pěvecký a hudební spolek a několik dalších spolků. Na poštu a na vlak chodili ředničtí obyvatelé do Doupova, kdy bývalo také sídlo sídlo farnosti.[3]
Řednice zanikla vysídlením v důsledku zřízení vojenského újezdu během druhé etapy rušení sídel. Úředně byla zrušena 31. srpna 1953.[3]
Přírodní poměry
Řednice stávala na rozhraní katastrálních území Radošov u Hradiště a Tureč u Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi devět kilometrů severozápadně od Valče. Nacházela se v nadmořské výšce okolo 655 metrů v údolí Řednického potoka, který se asi kilometr pod zaniklou vesnicí vlévá do Liboce. Oblast leží v jihovýchodní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Hradišťská hornatina.[4] Půdní pokryv tvoří kambizem eutrofní.[5]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí Řednice stála v mírně teplé oblasti MT3,[4] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce. Oblast MT3 na západním okraji bývalé vesnice přechází do chladné oblasti CH7.[6]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 384 obyvatel (z toho 187 mužů), z nichž bylo 382 Němců a dva cizinci. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 366 obyvatel, kteří byli kromě jednoho cizince německé národnosti. Všichni byli římskými katolíky.[8] V roce 1947 ve vsi žilo 189 lidí.[3]
Vývoj počtu obyvatel a domů[9]
|
|
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950
|
| Obyvatelé
|
344 |
362 |
374 |
355 |
377 |
384 |
366 |
144
|
| Domy
|
61 |
64 |
64 |
65 |
69 |
70 |
70 |
70
|
Obecní správa
Po zrušení patrimoniální správy se Řednice roku 1850 stala obcí, ke které v letech 1868–1880 patřily osady Jírov, Prachomety a Trmová.[3]
Pamětihodnosti
Ve vsi stával kostel svaté Anny z roku 1785.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-04-09]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 522.
- ↑ a b c d e f g BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska. Svazek V bývalém okrese Kadaň. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1998. 94 s. ISBN 80-238-2668-9. Kapitola Řednice, s. 22–23.
- ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-03-24]. Dostupné online.
- ↑ CENIA. Katastrální mapy a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-03-24]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. doi:10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 237.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 130.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-30]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online.
Literatura
- BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska od A do Ž. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2005. 96 s. ISBN 80-239-6124-1. Kapitola Řednice – Rednitz, s. 65.
Externí odkazy
.jpg)
