Spolu s hradem Vízmburkem patřil k vrcholům šlechtické hradní architektury třináctého století, kdy si pouze velmi významný stavitel mohl dovolit vybudovat zmenšeninu královského hradu s obvodovou zástavbou. Možnosti majitele dokládají také náročné kamenické detaily zhotovené pravděpodobně královskou stavební hutí.[2]
Historie
Donjon se studnou
Krátce po roce 1260 v Říčanech postavil Ondřej ze Všechrom hrad poprvé připomínaný roku 1289. Ondřej byl nejvyšším komořím krále Přemysla Otakara II. a po dostavění sídla se stal zakladatelem rodu pánů z Říčan. Už v začátcích byl hrad budován jako komfortní šlechtické sídlo s velkým klenutým sálem paláce. Po Ondřejovi zde sídlili jeho potomci: po roce 1300 nejvyšší zemský sudí Oldřich z Říčan a po něm jeho syn. Právě ten předal hrad s okolím Jimramovi z Průhonic, což byl příbuzný z jiné větve pánů z Říčan. O mnoho let později další z potomků, Diviš z Průhonic (též z Říčan), patřil mezi odpůrce husitů.[3][4]
Říčany proto oblehlo vojsko pražanů, ale obránci se po několika dnech vzdali, až když k hradu přitáhlo táborské vojsko vedené Janem Žižkou. Diviš poté nabídl pražanům kapitulaci, kteří ji přijali a umožnili posádce svobodný odchod. Smluvní podmínky však obě strany porušily. Několik táboritů během předávání hradu vniklo dovnitř a začalo kořistit, zatímco ženy z hradní posádky se pokusily vyjít ven oblečeny do několikerých šatů, pod kterými ukrývaly cennosti. Ženy z táborského svazu se necítily být dohodou vázány a o všechny cennosti je obraly. Podobně se o porušení dohody pokusili pravděpodobně i další členové posádky, protože pražané od hradu odvedli 54 zajatců včetně majitele hradu a jeho rodiny. Jan Žižka navíc u hradu nechal upálit devět katolických kněží.[5]
Husité na hradě zůstali, po jejich odchodu zůstal v majetku pražanů a jeho význam klesal. V osmdesátých letech patnáctého století ho získali Trčkové z Lípy a po roce 1516 nechali zpustnout. Ve zprávě z roku 1544 je uveden jako pustý.[3][4]
Stavební podoba
Hrad stál na ostrožně chráněné původně dvěma rybníky. Ze strany od města ho zajišťovaly později zasypané příkopy. Předhradí i část hradního jádra bylo pohlceno městskou zástavbou, ale v jádře zůstala torza některých částí hradu: studna, nároží plochostropého donjonu a dvě stěny paláce na západní straně. Přízemí a první patro bylo plochostropé a ve druhém patře se nacházel sál zaklenutý třemi poli křížové klenby a vytápěný krbem. Místnosti v prvním a druhém patře byly osvětleny sdruženými okny se sedátky. Nádvorní stranu paláce i sousední stavby propojovala pavlač v úrovni prvního patra.[2]
SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Kouřimsko. Svazek XV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 306 s. Kapitola Říčany hrad, s. 198–201.
KROBOVÁ, Adriana. Říčany: Místo, kterému vzali slávu husité [online]. Český rozhlas, 2012-12-16 [cit. 2017-09-10]. (Po stopách dávných hradů a tvrzí středních Čech). Vložené audio s citacemi Augusta Sedláčka a komentáři Tomáše Durdíka. Dostupné online.
Vizualizace Říčanský hrad ve středověku [online]. Muzeum Říčany, 2020-10-09 [cit. 2021-03-22]. Dostupné online.
