PROFILPELAJAR.COM

Pod označením český underground se rozumí neoficiální kulturní proud (subkultura), který se jasněji vydělil v době normalizace v sedmdesátých letech 20. století. Jeho představitelé byli spojeni zásadou tvořit zcela svobodně a neuzavírat žádné kompromisy s režimem a jeho kulturními institucemi.

Charakteristika

V 50. letech se underground realizoval v literární tvorbě (Egon Bondy, Ivo Vodseďálek, Bohumil Hrabal). V 60. letech přibyly výtvarné, hudební a jiné aktivity a performance. V 70. letech se členové a sympatizanti undergroundu stali terčem policejní a soudní perzekuce. Perzekuce skupiny The Plastic People of the Universe se stala jedním z podnětů k založení Charty 77 a vedla také k tomu, že se intelektuály přezíraná undergroundová scéna převážně dělnické mládeže stala známější i mezi „prominentním disidentem“.^[1]

„	Underground není vázán na určitý umělecký směr nebo styl, přestože například v hudbě se projevuje převážně rockovou formou. Underground je duchovní pozice intelektuálů a umělců, kteří se vědomě kriticky vymezují vůči světu, ve kterém žijí. Je to hnutí, které pracuje převážně s uměleckými prostředky, ale jehož představitelé si uvědomují, že umění není a nemá být konečným cílem snažení umělců. [...] Underground vytvářejí lidé, kteří pochopili, že uvnitř legality se nedá nic změnit, a kteří ani neusilují do legality vstoupit. […] Stručně řečeno, underground je aktivita umělců a intelektuálů, jejichž dílo je nepřijatelné pro establishment, a kteří v této nepřijatelnosti nejsou trpní a pasivní, ale snaží se svým dílem a svým postojem o destrukci establishmentu.	“
— Ivan Martin Jirous^[2]

K oblíbeným výrazovým prostředkům patřila nadsázka, humor, groteska, ironie, parodie, happening.^[1]

„

V bělostné říze biskup Vrana

věří tak, jak mu věří strana.

Než trochu je mi s podivem,

že při mši svaté místo křížem

nežehná srpem a kladivem.

“

— Ivan Martin Jirous

^[3]^[4]

Události

Rozehnání koncertu v Rudolfově – 30. března 1974
První festival druhé kultury – 1. září 1974 v Postupicích^[5]
Zpráva o třetím českém hudebním obrození Ivana Jirouse z roku 1975, neoficiální programové prohlášení českého undergroundu^[6]
Druhý festival druhé kultury – 1976 v Bojanovicích, opožděná oslava svatby Jirouse a Juliány^[7]
Proces se skupinou The Plastic People of the Universe od 21. do 23. září 1976
Třetí festival druhé kultury – říjen 1977 na Hrádečku u Václava Havla^[8]
Čtvrtý festival druhé kultury – 29. prosince 1978 v Nové Vísce u Kadaně.^[1]

Zástupci

Bohumil Hrabal (1914–1997) – spisovatel (později ale připustil publikaci svých cenzurovaných textů)
Egon Bondy (1930–2007) – básník, filozof a spisovatel
Ivo Vodseďálek (1931–2017) – básník, výtvarník
Karel Nepraš (1932–2002) – grafik, sochař a výtvarník
Václav Havel (1936–2011) – disident, dramatik, esejista a prezident Československa a Česka
Vít-Bohumil Homolka (1956) - český básník, výtvarník, performer a textař

Milan Knížák (* 1940) – básník, profesor a výtvarník
Eugen Brikcius (* 1942) – básník a výtvarník
Svatopluk Karásek (1942–2020) – evangelický farář, zpěvák a politik
Vratislav Brabenec (* 1943) – hudebník a básník
Ivan Martin Jirous (1944–2011) – spisovatel, básník, výtvarný kritik, považovaný za vůdčího ducha českého undergroundu
Fanda Pánek (1949–2024) – básník
Quido Machulka (1950–1996) – básník a spisovatel
Milan Hlavsa (1951–2001) – baskytarista a zpěvák
Pavel Zajíček (1951–2024) – básník a hudebník
Josef Vondruška (1952–2014) – básník
Jan Pelc (* 1957) – spisovatel
J. H. Krchovský (* 1960) – básník
Libor Krejcar (1961–2022) – básník, výtvarník a hudebník
Jáchym Topol (* 1962) – spisovatel a novinář
Vít Kremlička (* 1962) – básník
Luděk Marks (* 1963) – básník, literární kritik a redaktor
Petr Placák (* 1964) – spisovatel
Filip Topol (1965–2013) – zpěvák, pianista, skladatel a textař kapely Psí vojáci

Hudební skupiny

Další skupiny

Skupina Šmidrové vznikla v polovině 50. let, založili ji studenti AVU a AMU: malíř Bedřich Dlouhý, sochaři Karel Nepraš, Jan Koblasa a skladatel Rudolf Komorous. Spojovala je záliba v mystifikaci a groteskním humoru.
Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu vznikla na počátku 60. let ve staroměstské hospodě U křižovníků. Původně ji tvořili Karel Nepraš a Jan Steklík. Věnovali se především instalacím a objektům.
Hrabalova společnost (Hrabalova Sorbonna), hospodská přístolní společnost intelektuálů, výtvarníků, umělců scházející se především v pražské hospodě U Zlatého tygra.
Společnost Zlatá Praha, hospodská přístolní společnost intelektuálů, umělců a přátel vzniklá v 60. letech 20. století v malostranské hospodě U Bonaparta v Nerudově ulici a scházející se dodnes. Čestným prezidentem se stal spisovatel Bohumil Hrabal, dalším známým členem je fotograf Jaroslav Kučera a Pavel Dungl.
Spolek Pohodlí, hospodská přístolní společnost vzniklá v 60. letech v malostranské hospodě U Bonaparta v Nerudově ulici v Praze.
Spolek Karla Hynka Máchy, hospodská přístolní společnost vzniklá v 60. letech v malostranské hospodě U Bonaparta v Nerudově ulici v Praze.

Časopisy

V době komunistického režimu vycházely samizdatem.

Vokno (1979–1995)
Revolver Revue (od roku 1985)

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c Alternativní kultura : Příběh české společnosti 1945-1989. Praha: Lidové noviny, 2001. 610 s. ISBN 80-7106-449-1. S. 166–193 aj.
↑ JIROUS, Ivan Martin. Zpráva o třetím českém hudebním obrození. In: ŠULC, Jan. Pravdivý příběh Plastic People. Praha: Torst, 2008. ISBN 978-80-7215-355-8.
↑ Magorovy labutí písně, básně z vězení ve Valdicích 1982-85 vyšlo také Magorova suma, S. 484, Praha 1998
↑ http://christnet.eu/clanky/5861/pet_bodu_o_krestanstvi_komunismu_a_dnesku.url
↑ |. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online.
↑ Britské listy. www.britskelisty.cz [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online.
↑ The Plastic People of the Universe. Texty. 2. vyd. Praha: Maťa, 2001. ISBN 80-7287-029-7. S. 20.
↑ Knihovna Václava Havla. www.vaclavhavel.cz [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online.

Literatura

PILAŘ, Martin. Underground : (kapitoly o českém literárním undergroundu). Brno: Host, 1999. 177 s. ISBN 80-86055-67-1.
VANĚK, Miroslav. Byl to jenom rock'n'roll? : hudební alternativa v komunistickém Československu 1956–1989. Praha: Academia, 2010. 639 s. ISBN 978-80-200-1870-0.
BITRICH, Tomáš, a kol. Alternativní kultura : příběh české společnosti 1945–1989. Příprava vydání Josef Alan. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 610 s. ISBN 80-7106-449-1.