Červeň Allura AC

Červeň Allura AC
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název6-hydroxy-5-[(2-methoxy-5-methyl-4-sulfonatofenyl)diazenyl]naftalen-2-sulfonát disodný
Ostatní názvyE 129
Anglický názevAllura Red AC
Sumární vzorecC18H14N2Na2O8S2
Vzhledčervený prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS25956-17-6
PubChem6093299
SMILES[Na+].[Na+].COc3cc(c(C)cc3/N=N/c1c2ccc(cc2ccc1O)S([O-])(=O)=O)S([O-])(=O)=O
InChIInChI=1S/C18H16N2O8S2.2Na/c1-10-7-14(16(28-2)9-17(10)30(25,26)27)19-20-18-13-5-4-12(29(22,23)24)8-11(13)3-6-15(18)21;;/h3-9,21H,1-2H3,(H,22,23,24)(H,25,26,27);;/q;2*+1/p-2/b20-19+;;
Vlastnosti
Molární hmotnost496,42 g/mol
Teplota tání>300 °C (>573 K)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Červeň Allura AC je azobarvivo[1] používané v potravinářství, kde se označuje kódem E 129.

Často se používá jako disodná, didraselná nebo vápenatá sůl, jelikož jsou soli lépe rozpustné ve vodě. Ve vodném roztoku má největší absorbanci při vlnové délce kolem 504 nm.[2]

Použití jako potravinářské barvivo

Červeň Allura AC je po celém světě často používaným potravinářským barvivem; roku 1980 jí bylo vyrobeno více než 2 300 tun.[3] V Evropské unii je toto barvivo povoleno, ovšem zákony jednotlivých zemí, které jej zakazovaly, mohly zůstat zachovány.[4] Ve Spojených státech amerických Úřad pro kontrolu potravin a léčiv povoluje její použití v kosmetice, léčivech a potravinách.

Bezpečnost

Červeň Allura AC byla mnohokrát studována kvůli možnému ovlivnění bezpečnosti potravin, ovšem stále se běžně používá.

Ve Spojeném království bylo otestováno šest potravinářských barviv (tartrazin, červeň Allura AC, košenilová červeň A, chinolinová žluť WS, žluť SY, azorubin) společně s benzoátem sodným (používaným jako konzervant) na dětech, které je konzumovaly v nápojích.[5][6] Byla nalezena „možná spojitost mezi používáním těchto umělých barviv a benzoátového konzervantu a zvýšeným výskytem hyperaktivity u dětí“;[5][6] kvůli omezením této studie nelze její výsledky vztahovat na celé obyvatelstvo, a bylo doporučeno další testování.[5]

V roce 2015 Evropský úřad pro bezpečnost potravin oznámil, že maximální přijatelný příjem 7 mg/kg denně pravděpodobně nikde v populaci nebyl překročen.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Allura Red AC na anglické Wikipedii.

  1. ↑ From Shampoo to Cereal: Seeing to the Safety of Color Additives [online]. [cit. 2008-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-01-15.  Food Color Facts [online]. [cit. 2006-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-01. 
  2. ↑ The Chemistry of Phenols. Redakce Zvi Rappoport. Chichester: John Wiley & Sons, 2004. ISBN 9780470869451. 
  3. ↑ Sharma, Vinita; MCKONE, HAROLD T.; MARKOW, PETER G. A Global Perspective on the History, Use, and Identification of Synthetic Food Dyes. Journal of Chemical Education. 2011, s. 24-28. DOI 10.1021/ed100545v. 
  4. ↑ European Parliament and Council Directive 94/36/EC of 30 June 1994 on colours for use in foodstuffs
  5. ↑ a b c FDA. Background Document for the Food Advisory Committee: Certified Color Additives in Food and Possible Association with Attention Deficit Hyperactivity Disorder in Children: March 30-31, 2011
  6. ↑ a b Sarah Chapman of Chapman Technologies on behalf of Food Standards Agency in Scotland. March 2011 [Guidelines on approaches to the replacement of Tartrazine, Allura Red, Ponceau 4R, Quinoline Yellow, Sunset Yellow and Carmoisine in food and beverages]
  7. ↑ Refined exposure assessment for Allura Red AC (E 129) | European Food [online]. Efsa.europa.eu [cit. 2018-09-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy