Černýš (rod)

Jak číst taxoboxČernýš
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďzárazovité (Orobanchaceae)
Rodčernýš (Melampyrum)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Černýš (Melampyrum) je rod poloparazitických rostlin z čeledi zárazovité (Orobanchaceae).[1]

Celý rod je podle různých taxonomických pojetí rozlišován na 20–40 druhů, které se vyskytují ve třech samostatných oblastech. Největší oblastí je Evropa odkud areál rodu zasahuje několika druhy na Sibiř na Kavkaz a do Malé Asie. Druhou oblastí je Východní Asie a třetí oblastí Severní Amerika. Největší zastoupení jednotlivých druhů je pravděpodobně na Balkánském poloostrově a jihovýchodních Alpách.[2][3]

Jednotlivé druhy jsou velmi variabilní, vzhled závisí na prostředí, v němž žijí.[4]

Fyziologie

Rod Melampyrum je tvořen jednoletými poloparazitickými rostlinami, které vytváření na svých poměrně jednoduchých kořenech příchytky (haustoria). Díky těmto příchytkám se rostliny napojují na vodivé elementy (xylém) svého hostitele. Takto získávají vodu a potřebné minerální látky,[5] ale také zřejmě uhlík.[6]

Jedná se o poloparazitické rostliny tudíž mají vlastní funkční fotosyntézu pomocí niž není rostlina závislá v přijmu potravy pouze na své hostitelské rostlině.[7]

Hostitelskými rostlinami rodu Melampyrum jsou nejčastěji rostliny z čeledi Pinaceae, Fagaceae, Betulaceae, ale také Rubiaceae, Fabaceae a Rosaceae.[8]

Zástupci v Česku

V České republice se vyskytuje sedm druhů černýšů:[9]

Taxonomie

Rod Melampyrum byl v minulosti řazen do čeledi Scrophulariaceae. Na základě molekulárních analýz je v současnosti společně s ostatními poloparazitickými rody, náležejícími původně do této čeledi, řazen do čeledi Orobanchaceae.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Olmstead RG., and Reeves PA. (1995): Evidence for the polyphyly of the Scrophulariaceae based on chloroplast rbcL and ndhF sequences. - Annals of the Missouri Botanical Garden 82 : 176 – 193 . [online]. 
  2. ↑ Šípošová H. (1997): Melampyrum L. - Čermel´ - In: Goliášová K. [ed.]: Flóra Slovenska V/2: 301-328. Veda, Bratislava. [online]. 
  3. ↑ Štech M. (2000): Melampyrum L. – černýš – In: Slavík B. [ed.]: Květena ČR 6: 412- 428. – Academia Praha. [online]. 
  4. ↑ DALRYMPLE, SARAH E. Biological Flora of the British Isles: Melampyrum sylvaticum L.. Journal of Ecology. 2007, roč. 95, čís. 3, s. 583–597. Dostupné online [cit. 2008-08-24]. DOI 10.1111/j.1365-2745.2007.01234.x. 
  5. ↑ Irving LJ. & Cameron DD. (2009): You are what you eat. – Advances in Botanical Research 50: 88-138. [online]. 
  6. ↑ Těšitel J., Plavcová L. & Cameron DD. (2010): Heterotrofic carbon gain by the root hemiparasites, Rhinanthus minor and Euphrasia rostkoviana (Orobanchaceae). – Planta 231:1137-1144. [online]. 
  7. ↑ Press MC. (1989): Autotrophy and heterotrophy in root hemiparazites.- Trends in Ecology and Evolution 4:258-263. [online]. 
  8. ↑ Adamec V. (2012): Biologie poloparazitického druhu Melampyrum nemorosum. [Biology of hemiparasitic Melampyrum nemorosum. Mgr. Thesis in Czech.] – 42 p., Faculty of Science, University of South Bohemia, České Budějovice, Czech Republic.
  9. ↑ KUBÁT, Karel. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. S. 557-560. 
  10. ↑ Olmstead RG., and Reeves PA. (1995): Evidence for the polyphyly of the Scrophulariaceae based on chloroplast rbcL and ndhF sequences. - Annals of the Missouri Botanical Garden 82 : 176 – 193 . [online]. 

Externí odkazy