Únos letadla (též vzdušné pirátství^[1]) je nezákonné^[2] získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, většinou s použitím zbraní a při současném zajetí osob na jeho palubě, za účelem dosažení osobních cílů nebo cílů určité organizace nebo skupiny. Únos letadla vede nevyhnutelně ke konfrontaci s bezpečnostními silami příslušného státu. Cílem tohoto činu bývá propagace ideologie, vytvoření tlaku na veřejnost či vládu, popřípadě zajištění ústupové cesty.^[1]

První zaznamenaný únos letadla se uskutečnil 21. února 1931 v peruánské Arequipě. Byron Richards, pilot letadla Ford 5-AT Tri-Motor, byl na zemi obklíčen ozbrojenými revolucionáři. Po deset dní s nimi odmítal kamkoli letět, poté byl informován, že revoluce byla úspěšná, a může být osvobozen, pokud dopraví jednoho z mužů do Limy. V roce 1942 poblíž Malty provedli dva Novozélanďané, Jihoafričan a Angličan první potvrzený únosu ve vzduchu, když násilně zajali italský hydroplán, který je přepravoval do zajateckého tábora. Když se přiblížili ke spojenecké základně, byli napadeni Spitfiry a přinuceni přistát na vodě, všichni však přežili a následně je vyzvedl britský člun. K prvnímu únosu letu z politických důvodů došlo v Bolívii, když letoun Douglas DC-4 společnosti Lloyd Aereo Boliviano 26. září 1956 přepravoval 47 vězňů ze Santa Cruz do El Alto. Vězni přemohli posádku, získali kontrolu nad letadlem a odklonili směr do argentinské Salty. Po přistání informovali vládu o nespravedlnosti, které byli vystaveni, a dostali politický azyl.

Na konci šedesátých let došlo k rozmachu tohoto fenoménu. V období 1968–1972 svět zažil 326 pokusů o únos, což znamená v průměru jeden každých 5,6 dne. K většině incidentů došlo ve Spojených státech, únosy se však staly problematickými i mimo USA. Od roku 1969 do konce června 1970 došlo k 118 případům protiprávního zmocnění se letadel a 14 incidentům sabotáže a ozbrojených útoků proti civilnímu letectví. Jednalo se o letecké společnosti ze 47 zemí a více než 7 000 cestujících. V tomto období bylo v důsledku únosu, sabotáže a ozbrojených útoků zabito 96 lidí a 57 bylo zraněno. V Československu došlo v sedmdesátých letech k několika únosům za účelem útěku za železnou oponu.

Koncem sedmdesátých let došlo k útlumu, v letech 1978 až 1988 došlo k zhruba 26 případům únosů ročně. V osmdesátých letech se však objevila nová hrozba v podobě organizovaných teroristů ničících letadla, za účelem získání pozornosti. V devadesátých letech vládl ve vzdušném prostoru Spojených států relativní mír, celosvětově však únosy stále přetrvávaly. Nejznámějším případem nového tisíciletí jsou útoky z 11. září 2001, kdy teroristé ze skupiny al-Káida unesli čtyři letadla a použili je k útokům na WTC v New Yorku a Pentagon ve Washingtonu.

V roce 1963 byla vypracována Tokijská úmluva, která stanovila, že stát, ve kterém je letadlo registrováno, je příslušný k výkonu soudní pravomoci nad trestnými činy spáchanými na jeho palubě během letu.^[3] Ačkoli úmluva neoznačila únos za mezinárodní trestný čin, obsahuje ustanovení zavazující zemi, ve které unesené letadlo přistane, vrátit letadlo právoplatnému vlastníkovi a umožnit cestujícím a posádce pokračovat v cestě. V prosinci 1970 byla vypracována Haagská úmluva, upravuje trestání únosců a umožňuje každému státu stíhat únosce, i pokud je příslušný stát nevydá, a zbavit je azylu před stíháním.

Od sedmdesátých let jsou na letištích prováděny detekční kontroly všech cestujících a jejich příručních zavazadel. Jsou využívány detektory kovů, ruční prohlídky a rentgenové přístroje pro nalezení zbraní a výbušnin. Moderní přístroje dokáží na základě stěru z těla nebo zavazadla zjistit, zda cestující v minulých dnech manipuloval s výbušninou.^[4] Dalším opatřením proti možným únosům je konstrukce dveří pilotní kabiny, která neumožňuje vniknutí neoprávněným osobám.^[5] Některé země zřizují speciální policejní složky, jejichž příslušníci dohlíží na bezpečnost letu (například v USA Federal Air Marshal Service). Jejich úkolem je být nenápadný a pozorovat, zda nehrozí nějaké nebezpečí a v případě, že by nebezpečí nastalo, jsou vycvičeni k jeho eliminaci, včetně zpacifikování případného útočníka.^[6]

Krajním řešením v případě únosu a hrozby použití letadla jako zbraně ke spáchání teroristického útoku je pak použití vojenského letectva. Obecný postup při vychýlení podezřelého letadla z trasy je stanovený tak, že nejprve vystartují stíhací letouny a pokusí se letoun identifikovat a navázat s ním spojení. Pokud nereaguje, pokusí se ho přinutit k přistání, například tak, že mu kříží cestu nebo provedou nějaké krajní manévry, aby se piloti lekli. Poslední a krajní variantou by bylo rozhodnutí příslušné autority (v ČR má tuto pravomoc ministr obrany) o použití zbraní k sestřelení letadla.^[7][8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aircraft hijacking na anglické Wikipedii.

• Pirátství
• Únos
• Terorismus

• Teror v oblacích: únosy letadel jako mrtvá metoda terorismu? (článek na Security Outlines)
• Únosy letadel, které se zapsaly do historie (článek na iDnes.cz)
• Obrázky, zvuky či videa k tématu únos letadla na Wikimedia Commons