From 1839 to 1849, he lived in Italy, where he improved his knowledge of the old masters and came under the influence of newer masters, such as Antonio Canova and Bertel Thorvaldsen. He also honed his technical skills by carving Carrara marble. When he returned to Prague, he opened his own successful sculpting workshop and got married.
^Karel Vavřínek, Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008 (Almanac of Czech Noble Families) Martin, Brandýs nad Labem (2007) ISBN978-80-85955-36-1
Further reading
Emanuel Max, Zweiundachtzig Lebensjahre. (Eighty-two Years of Life), H. Dominicus, Prague 1893
Ottův slovník naučný, (Otto's encyclopedia), Max Emanuel, sochař. Vol.16, pg.1017
Petr Wittlich, Sochařství, in: Praha národního probuzení (Prague, National Awakening) (ed. Emanuel Poche). Panorama, Prague 1980.
Naděžda Blažíčková-Horová: "Emanuel Max", in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění,(New Encyclopedia of Czech Fine Arts), Academia, Prague 1995, Vol.2, pgs.496 - 497. ISBN80-2000-522-6
Pavel Vlček et al., Umělecké památky Prahy. Díl I., Staré město. (Artistic Monuments of Prague) 2 vols. Academia, Prague 1996 ISBN80-2002-107-8
External links
Wikimedia Commons has media related to Emanuel Max.